Vyrostla jsem na malém městě. Pro ty, kteří neznají život na malém městě - na malém městě je všechno nahovno. V prvé řadě tam není moc práce. Alespoň ne taková, kterou si přejete dělat. Není tam ani nic moc jiného. Večer se sejdete v hospodě a zanadáváte si, jak je ten život posranej a jak ho všichni, bohužel, musíme přežít. (Pak jsem zjistila, že to není malým městem a výplatní páskou. Je to prostě životním postojem, který je stejný u mých známých v Praze, Brně, kdekoliv jinde.)
Když jsem poprvé slyšela (thanx, Steph!), že si v životě mohu dělat, co chci, zasmála jsem se. Že můžu zbožňovat svou práci. Že si ji podle toho mám vybrat. Že mám jít studovat školu, která mě bude bavit. Že si mám nosit, co chci. Bydlet si, jak chci. Mít vztahy, jaké chci. Naučila jsem se poslouchat sama sebe a stanovit si vlastní cíle. Ne ty, které jsou prvoplánově na dosah, očekávány. Hlavně jsem se naučila radovat se z nich. Nemůžete být pyšní a mít radost z něčeho, co neděláte pro své přesvědčení. Základem vlastního štěstí je umět se vymanit. Umět vybočit. Nebát se.
Tenkrát jsem přišla na to, že štěstí existuje, že není jen ve filmu.
Tohle zjištění je naprosto magické. Zjištění, že svět je krásný. Že tu není k přežití, ale k žití. Dalo mi tolik energie, že jsem si mohla dovolit ji dělit. Pracovat na projektech, které mají smysl, zdarma. Pomáhat lidem, kteří mají smysl, zdarma. Chodit na dlouhé procházky se psem a povídat si s lidmi v parku. Začít opět běhat. Obědvat každý den s přáteli. Se známými. Mít s nimi třikrát týdně večeři vyplněnou skvělou konverzací.
Tenkrát jsem přišla na to, že štěstí se dá dělit. A že se s nim dá měnit svět.
V druhém kroku jsem od sebe odstřihla všechny lidi, kteří měli ustavičně problém. Aleisty. Lidi, kteří "mají sice krásný byt v centru, ALE co by dali za zahradu," "studují školu, která je baví, ALE kdo to dnes nedělá, že." ALEisté. Lidé, kteří se jen bojí přiznat, že jsou vlastně šťastní. Kteří neustále hledají výmluvy, proč nebýt. Protože řekneme-li si, že jsme šťastní - co bude dál? Moji drazí, dál nebude nic. Dál budete prostě šťastní.
Za štěstí se nemáme stydět.
Štěstí není pro vyvolené.
Není závislé na DNA či vaší karmě.
Štěstí závisí jen na tom, jestli máte koule na to, být šťastní.
Kdy jste naposledy někomu odpověděli, že se máte skvěle? Že jste šťastní, bez toho ALE? Bez vysvětlujícího příspěvku, že to vlastně není tak slavné.
A máte se vlastně skvěle?
A pokud ne, tak proč s tím něco neuděláte?
Příspěvky
19 komentářů:
Dnes jsi mě potěšila hned třikrát:
1. Krásným užitím slova "pozitivismus".
2. Obohacením mé slovní zásoby o výraz aleismus.
3. Ano! Zrovna asi před pěti minutami jsem na otázku, jak se mám, odpověděla, že se mám skvěle. A tak mám znovu radost, že se tím teď můžu pochlubit.
Mám radost i za Tebe, Toffee! :)
Tak to si vytisknu a pověsim k posteli!
Slečno (?), Vás bych chtěla poznat a naučit se takhle myslet!:)
Jednou chci být taky takový! :) Strašně inspirující článek, který mi dodal pomalu se vytrácející energii k tomu abych žil více spokojeně a hlavně šťastně.
My šťastní, že jsme (dostatečně odvážní být) šťastní jsme tady! Všechno, co píšeš si denně uvědomujeme a jsme za to vděční. - To se nechlubím, jen chci Michelle potěšit, aby neměla pocit, že žije mezi samými aleisty či sraby, co se bojí chytit štěstí za pačesy ;)
Popelko, jasně, set time & place! Lukas & Lucy: Díky a gratuluji! :)
Dík za parádní text. Doteď jsem si myslela, že jsem sama kdo se má na světě dobře. Jsem ráda, že je nás víc. Dík.
Díky Baruš a gratuluju:)
Poslední dobou jsem šťastná .. a život je hned lepší! Krásný článek ...
Super, musela jsem ještě dál sdílet tenhle článek.
Aleistů je mi líto, už k nim nikdy nechci spadnout, měla by se pro ně zřídit podpůrná skupina anonymní aleistů ale nevím kdo by měl dostatek osobnosti na to, aby je vedl, pomohl jim a nenechal se jejich Ale strhnout.
Mám pocit, že "štěstí" je něco co se v naší společnosti nenese, štěstí má být jen pro blázny nebo bohaté, normální lidi mají trpět a nadávat a tvrdit, že svět je prohnilej, ale proti té prohnilosti nehnout ani prstem, to se nosí. Když lidem co poznávám přiznám, že jsem dobrovolník, několikrát se mně ptají, jestli to teda dělám fakt zadarmo a proč vůbec. Jsem zvědavá do jakých dialogů se dostanu v další škole, to bude zas výzva ustát ten pocit, že jsem magor když chci pomáhat lidem a na nic si nestěžuju a zastávám se každého. Ale i tak, to je to to, co mě dělá šťastnou, a jelikož si můžu dělat co chci, budu dělat právě toto :)
Jednou ti aleisté vymizí, věřím já
Přiznat v našich končinách, že se má člověk dobře, jako by se nesmělo. Přeju všem, ať se mají dobře. Osobně závist neznám a moc rád slyším, že se někomu daří. Tak to přeci má být. Jediný opravdový soupeř by měl být každý sám se sebou.
Love this post!
Výborně! To jsem potřebovala slyšet (číst)! Musím si to vytisknout, abych to měla stále u sebe. Jana
Tak tento článek opravdu zvedne náladu :) Je to pravda... Jsem v takové slupce a pomalu se ke mně tyto názory dostávají. A vše. A já to tak nějak pasivně přijímám a nenechám se tím prostupovat, což by bylo mnohem lepší. Tak sna se zadaří! :)
Dnes jsem čirou náhodou narazil na tenhle blog a první věc,která mě opravdu zaujala, byl tenhle článek. Takovou motivaci ke změně a štěstí v pár řádcích jsem ještě neviděl a musím upřímně poděkovat. Našel sem v opět inspiraci pro to abych žil zas o něco líp.
Tohle je moje životní filosofie, sám bych ji líp nepopsal :).
miluju pozitivní energii a ta z tvého článku přímo sálá! díky za super článek:)
radost číst :)
Na otázku jak se mám odpovídám zásadně, že se mám skvěle. Protože žádné z těch ALE není tak důležité, aby kazilo to "skvěle" :) Navykla jsem si na to už dávno :)
Senzační článek. Plný optimismu i nadějí, se vskutku nádhernou myšlenkou, rozjasní den a je skvělou motivací. A za slovo "aleismus" bludišťáka.
Okomentovat