Domověda: Jak jsem si vytvořila šťastný domov

Bude to sice znít jako reklama na Hypoteční banku, ale říct to musím: Potřebuji se mít kam vracet. Jsem často pryč, často na rozličných místech. Dělám mnoho věcí, které mi logicky přináší do života mnoho stresu. :-) Proto potřebuji dobrou základnu. Když jsem žila rok v Holandsku a poté chvilku ve Švédsku, uvědomila jsem si, jak se jejich způsob bydlení zásadně liší od našeho. Nejde o velikost prostoru, cenu vybavení atd. Jde o to, jakým způsobem o prostoru přemýšlí, jakým způsobem jsou schopni vybudovat si domov, ne na okrasu, ale pro sebe.




Dala jsem si za úkol vybudovat to samé. Mám pocit, že po osmi letech zkoumání a experimentování se mi to povedlo. Když jsem se nad tím minulý týden zamýšlela, zjistila jsem, že jsem aplikovala pouze několik pravidel, která to tak nějak celé dala dohromady.


Nemám televizi

Když jsem se přestěhovala do nového bytu, rozhodla jsem se, že to zkusím bez televize. Odvykala jsem si asi dva měsíce. Opravdu odvykala. Byla jsem zvyklá u ní ráno snídat, pustit si ji při obědě, večer, když přijdu z práce. Byla jsem naučená u ní večer pracovat a taky vypínat. Najednou jsem se musela naučit vypínat jinak, zdravěji, vědomě, přínosněji.


"Když nemáte televizi, musíte se vyrovnat se strachem, že si nebudete mít s lidmi, co povídat, protože nebudete vědět, co se zrovna děje. Nebudete moc pravidelně sledovat zprávy, vyhlásí třetí světovou a vy se o tom nedozvíte, uteče nějaký superúchyl a vy ho nepoznáte. To je všechno absolutní blbost."


Teď žiju bez televize druhým rokem. Líbí se mi to. Moc. Šetří mi to čas. Vybírám si, jak budu odpočívat. Netrávím čas sledováním věcí, které mi nic nepřinášejí. Vybírám si filmy podle toho, co chci vidět, ne podle toho, co běží v televizi. Jakmile ji nemáte, nabízí vám to naprosto odlišné uspořádání obývacího pokoje. Můžeme si najednou umístit gauč, křesla a stůl, kam chcete. To byl možná pro mě zlomový okamžik - uvědomit si, že můj byt je uspořádán tak, aby v něm mohla být  televize. Opravdu si necháte vládat prostor televizí? Pak v něm bude dobře televizi, ale nikdy vám.



Nechodím v domácím oblečení

Tepláky, bačkory, pantofle a vytahaná trička mi nesmí přes práh. Od momentu, kdy ráno vstanu, se obléknu jako bych šla ven. Věřte mi, cítíte se celý den jinak. Vždycky mě fascinovalo, jak Holanďané vyjdou z jejich ložnice krásní, nastrojení a upravení a jdou si třeba jen udělat kafe a pak sedí celý den doma. Teď to chápu.



"Tepláky a stará trička se nosila v době, kdy lidé opravdu neměli na to, aby si mohli dovolit ušpinit svůj jediný set oblečení. Rozhodně to nebylo kvůli pohodlí. A jestli máte tak nepohodlné oblečení na ven, tak se zamyslete."


Ráda chodím doma hezky oblečená, těší mě, že na sebe jen hodím kabát a můžu si jít nakoupit či přivítat návštěvu. Máte ze sebe pak úplně jiný pocit. Krása se nemá vytvářet pro ostatní, krásou se máte hlavně obklopovat vy. Co se týká oblékání, převzala jsem z Holandska ještě jednu věc - doma se nezouváme. Chodíme po bytě ve venkovní obuvi. Ne, nemáme doma bordel a špínu. V zimě stačí extra rohožka a v létě je sakra příjemné, že se nemusíte vyzouvat, zavazovat si tkaničky, hledat lopatku, ohýbat se… A boty k outfitu prostě patří.


Mám doma minimum věcí

Vyrostla jsem v domácnostech, kde bylo vždy mraky věcí. Porcelán, suvenýry, dečky, záclony, koberce a koberečky atd. V krásných útulných českých domácnostech. Já vím, že nejsem schopná takový byt udržovat. Potřebuji dýchat. Mám doma jednu vestavěnou skříň, jeden věšák a čtyři malé skřínky v obýváku. To jsou všechny úložné prostory. A víte co? Vejde se tam vše, co POTŘEBUJETE  k životu. A vše, co nepotřebuji, daruji, nebo to jde do koše. Byt není skladiště.




Všechno má smysl

Celkem dlouhou dobu mi trvalo, než mi došlo, že nemusím dělat vše, co dělají ostatní. Teď myslím v oblasti bydlení a denním fungování. Nikdy jsem nevlastnila žehličku. Dá se žít naprosto spokojeně bez ní, věřili byste?


"Nemít žehličku mi měsíčně ušetří asi tak dvacet dní, kdy ostatní ženy žehlí. Žehlení je buržoazní přežitek. Bože, nežehlete, vůbec to není potřeba, nejste-li ředitel banky, který musí být denně v obleku." 


Taky jsem si řekla, že například nechci mít doma jídelní stůl. Nepotřebuji ho. Nebaví mě jíst u stolu. Koupila jsem několik velkých polštářů, sedíme rádi u jídla na zemi. Nebo na gauči. Nebo u pracovního stolu. Dokud nebudeme šestičlenná rodina, nepotřebujeme ho. Záclony mi nesmí přes práh. Doteď jsem nepochopila na co ty lapače prachu jsou. To se opravdu bojíte, že někdo uvidí, jak se večer v obýváku koukáte na televizi?
Vidíte smysl všech věcí, které máte doma? Vemte si je jeden po druhém. Já si umím zdůvodnit úplně všechny.




Přátelé jsou součástí bytu

Několik mých dobrých a blízkých přátel má klíče od mého bytu. Z jednoho prostého důvodu. Chci, aby ke mně mohli přijít kdykoliv se jim zachce. Nemusím se stresovat, jestli jsem doma, jestli se nemineme, jestli se stihneme. Nemám problém s tím, aby byl u mě doma někdo z nich, když tam nejsem já. Přátelé jsou součástí bytu, mě, a patří tam daleko víc než ten nábytek.





Ubytovávám u sebe couchsurfaře

Asi dvakrát třikrát do měsíce u mě někdo přespává. Jsem couchsurfař - přespávají u mě lidé, kteří cestují po světě a nechtějí bydlet v hotelu. Většinou zůstanou tři čtyři dny, kdy spolu prostě žijeme. Vše, co je mé, je jejich. Dostanou klíče od bytu, laptop a telefon k použití. Večer si společně vaříme, ráno společně snídáme, učíme se jazyky, strašně moc mluvíme, sdílíme hudbu, recepty, knihy, životní názory a filozofie. Rozšiřujeme si obzory.


Deleguji úklid

Většinu času deleguji úklid. U mě doma by byl jinak neustále nepořádek, ne jen kvůli častým návštěvám, couchsurfařům a neustále línajícímu labradorovi, ale také kvůli tomu, že jsem převážnou část dne v práci a venku s přáteli. A víkend chci trávit jinak než úklidem. :)


"V momentě, kdy si uvědomíte, že jste produktivnější při jiné činnosti, než při vytírání podlahy a mytí nádobí, vyhráli jste nad předsudky, že správná hospodyně si vše doma dělá sama. Správná hospodyně nepracuje 10 hodin denně, nemá bohatý sociální život a třistapadesát tisíc zálib a závazků."

Obklopuji se věcmi, které mě donutí se usmát

Celá moje lednice je polepena vzkazy od přátel a couchsurfařů. Udělali si z toho takový malý sport, schovávají mi je po bytě a já je poté, co je najdu, přilepím na lednici. Už se tam nic nevejde, musela jsem pořídat whiteboard, na kterém teď všechny vzkazy a pohlednice od přátel visí. Kdykoliv jdu kolem, otevřu lednici, nebo se obouvám, zavadím o ně pohledem a usměju se. Uvědomím si, kolik skvělých lidí znám a co jsme spolu vše skvělého zažili. V ložnici i v obýváku mám dva obrazy, které mi zase připomínají něco jiného. A přitom se taky usmívám. (A samozřejmě mám v ložnici na dohled můj šatník a věšák na kabelky, nad nimiž se pousměji vždy.:))



Jsem doma, i když tam nejsem

Miluju barvy a uspořádaný chaos. Takhle přesně působí můj byt. Působí jako já. Najdete tam věci, které by měly být úplně někde jinde, je chaotický, ale přesto uspořádaný, je stylový, někdy až kýčovitě.


Balancuje na hranici šílenství a průměrnosti. Odráží mě. Prostě mě baví mít ložnici načerno a nábytek namalovaný na zdi. Mě prostě baví posedávat s přáteli na zemiProto je mi v něm tak dobře.


37 komentářů

  1. Nádherný článek. Hned se na svůj byt dívám jinak :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Skvěle sesumírováno :-) A byt krásný! Být sama svou paní, přála bych si bydlet obdobně. I když s jídelním stolem :-)
    U nás se stále buduje, v novém, starém domě s klenutými stropy a výhledem do obří zahrady bydlíme teprve rok.
    Takže stále hledáme ideální uspořádání, které se hodně odvýjí od dětí :-)
    Máme tu spoustu barev, věci nízko, aby se děti obsloužily a velký jídelní stůl, kde se zpravidla schází celá široká rodina a přátelé. Pokud ovšem všichni nesedí v obýváku na zemi u vláčkodráhy :-) A taky tři knihovny plné knížek :-) Bez nich by to nešlo.
    Těším se na dobu, kdy dospějeme do fáze, v jaké jsi ty. A já si budu moct říct, konečně to tu vypadá tak, jak bych si přála :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Starý dům s klenutými stropy, wow, to by mi taky líbilo <3

    OdpovědětVymazat
  4. To je super a hodně inspirující a navíc jsem strašně ráda za tu zmínku o žehličce, protože já mám opravdu strach z žehliček a žehlení a přitom mi bylo vtloukáno do hlavy, jak se to musí dělat kvůli bakteriím (řikala babička zdravotní sestra, ale proč se teda pak spodní prádlo nežehlí? :))
    Hodně mě trápí, že můj pokoj byl vypracovaný mojí matkou a cítím se v něm sama nepatřičně, ale to si vynahradím, už se na to moc těším a tenhle článek si ukládám na další čtení až to pro mě bude aktuální

    OdpovědětVymazat
  5. Skvělé, Kristýno, přesně tak to udělej. S rodiči je to náhodou legrace, můj tatínek si doteď myslí, že je byt ve výstavbě, protože "doma vůbec nic nemám!" :)

    OdpovědětVymazat
  6. Zajímavé a inspirující. Popravdě, chtěl bych tohle někdy dokázat.

    OdpovědětVymazat
  7. Se spoustou věcí souhlasím, bez televize jsem rok a vůbec mi nechybí. Žehličku bohužel vlastnit musím, i když žehlím jen košile do práce, jinak mi to připadá jako ztráta času. Couchsurfovala jsem několikrát, ale bohužel v současné mini-garsonce nemohu nabídnout svoje služby. Nezouvání se ve mně pořád pere, je mi sympatické, ale asi bych měla pocit, že žiju ve špíně. Já nevím. Každopádně se to krásně četlo, doufám, že jsi hodně lidí inspirovala a jsi mi ještě víc sympatická, když vidím, že na spoustu věcí máme stejný názor! :)

    OdpovědětVymazat
  8. Skvělé tipy a krásný byt! (hned bych se inspirovala, bohužel mám staré, škaredé podlahy a kuchyňskou linku, takže to moc nezachráním) Jenom si neumím předsavit mít na sobě celý den uzavřené boty, případně lodičky. :)

    OdpovědětVymazat
  9. Mám stejnou filozofii bydlení :-) Ještě k tomu ani nemám ledničku -> nenutí mi skladovat jídlo a o věc méně, o kterou bych se měl starat... taky jsem si na to musel zvyknout a vařit podle toho, ale už přes rok to jde :-)
    Ale tepláky si oblékám a doma chodím na boso. Nemám rád boty...
    Ať žije bydlení za hranicemi konvencí :-) :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Zrovna se začínáme s přítelem stěhovat. Poprvé spolu, s pěti dalšími spolubydlícími v obrovském bytě v secesním činžáku. Našich vlastních 26 metrů čtverečních. Televizi mít nebudeme, žehličku taky ne, ani gauč, postel bude mít místo roštu palety. Protože takhle to chceme, ne proto, že nemáme peníze (i když to taky). O jídelní stůl se bude dělit sedm lidí. Budu se muset naučit myslet jinak. Chci. A je to hrozně zvláštní pocit - jako bych se chystala na prázdniny :)

    P.S.: Chtěla bych být u vás couchsurferem :) Naši vídeňští hosts nám taky dali klíče od bytu - byli jsme z toho úplně mimo a mně došlo, jak moc jsme v Čechách nedůvěřiví... Takhle je to přece mnohem lepší, i když se může člověk spálit. Stojí to za to.

    OdpovědětVymazat
  11. Skvělý inspirující článek, hned mám náladu půlku nábytku vyházet :)

    S oblečením souhlasím, ale s těmi botami ne. Miluju, když se můžu zout a chodidlům tak ulevit, dát si nohu na křeslo nebo na gauč a tak...

    OdpovědětVymazat
  12. Se většinou souhlasím, až na:
    - doma chodím bos, je to příjemné a zdravé
    - doma jsem převážně v pyžamu, hezkém pyžamu, takže mohu jít i na ulici pro nákup. Nicméně většinou nejsem líný se převléknout

    Šťastný domov pro mě představuje to, že žiju s partnerkou, kterou miluji a nejsem večer v bytě sám.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je nádherný a mám to přesně stejně:-)

      Vymazat
  13. Bože, tak to je dost dobrej článek, který jsem za poslední dobu četla...což mě nakopává, abych začala zase něco psát. Ložnice - jsem bez dechu z černé barvy, obyvák - krásné barvy, avšak bez jídelního stolu já neumím existovat, protože se na něm učím, jím, popíjím s přáteli a mnoho dalšího.

    OdpovědětVymazat
  14. Bože, tak to je dost dobrej článek, který jsem za poslední dobu četla...což mě nakopává, abych začala zase něco psát. Ložnice - jsem bez dechu z černé barvy, obyvák - krásné barvy, avšak bez jídelního stolu já neumím existovat, protože se na něm učím, jím, popíjím s přáteli a mnoho dalšího.

    OdpovědětVymazat
  15. Neskutečně mě potěšilo,že nejsem jediná,kdo doma nemá televizi. Já ji nemám druhým rokem a vždycky když se o tom před někým zmíním, mám pocit, že jsem naprostá rarita,exponát hodný vystavení do muzea kuriozit.Žije se mi bez ní naprosto skvěle. Svůj byt si taky nedokážu představit bez domácích mazlíčků. V mém případě dvou naprosto úžasných koček. Záclony taky nevedu, mám ráda světlo a cokoli podobného jen brání jeho vstupu do místnosti. A když nechci aby mi někdo do bytu viděl (bydlím ve vyvýšeném přízemí), zatáhnu žaluzie a je to. jinak narozdíl od tebe různé vystavené serepetičky zbožňuju,ale všeho z mírou. Většinou jsou to dárky od přátel nebo vzpomínky na nějaké místo,kde mi bylo dobře.
    Jinak příspěek naprosto skvělý a ro mnohé jistě inspirativní.

    OdpovědětVymazat
  16. Většinu času bydlím s přítelem v podnájmu a televizi jsme si taky nepořídili, už rok. Když jsem se o tom zmínila kolegyni, řekla: "Ježiši! A nechceš abych ti nějakou sehnala??" :D
    Přítelovi rodiče nemají mikrovlnku, nikdy ji neměli... A to je pro ostatní teprve pořádný sci-fi! :D

    OdpovědětVymazat
  17. Pěkný a inspirující článek, ale některé věci jsou opravdu otázkou vkusu. Jelikož dost času trávím v obleku, tak vskutku mám rád tepláky a vytahané tričko :). To samé s botami. Každopádně taky jsem zastáncem minimalistického stylu a musím říct, že mi to náramně vyhovuje. Televizi mám, ale jen pro to aby jsem si mohl pustit film na pořádné uhlopříčce, normální vysílání nevedu, stejně se tam nedozvíš nic kloudného, popřípadě nezmanipulovaného :/.

    OdpovědětVymazat
  18. Ahoj, Michelle,
    moc pěkný článek! Jen se chci zeptat, co přesně znamená "deleguji úklid". Je to o tom, že některým přátelům nebo couchsurfařům nařídíš nějaký úklid? Nebo to je o tom, že si někoho na úklid najmeš? :-)

    OdpovědětVymazat
  19. ani pro mne není televize a žehlička stěžejním vybavením bytu, za posledních 14 dní zjišťuji, že vlastně ani internet. Je to jen takové pozlátko, co je standardem dnešní doby a dostatečně zmanipulovaní a strhnutí jedinci bez toho nedokáží žít. Já jo. Ale víš co - aspoň ten net ;)

    Jinak obdiv za ty nocležníky, já bych neměla odvahu.

    OdpovědětVymazat
  20. Hmm... http://nesnasimzehleni.cz/ (ve středu vedle mě jelo jejich auto)

    OdpovědětVymazat
  21. Hmm... http://nesnasimzehleni.cz/ (ve středu vedle mě jelo jejich auto)

    OdpovědětVymazat
  22. Míšo, super článek. Hodně věcí vidíme stejně. Třeba nikdy mě nenapadlo, že to jde bez žehlení. Co si myslíš o veřejných prádelnách? Okusil jsem jejich kouzlo v Asii a v USA a přijde mi to rozhodně zajímavé místo pro setkávání lidí. V Čechách to ale jaksi nejede.

    OdpovědětVymazat
  23. Chce se mi brečet. Své bydlení nemám a asi nikdy mít nebudu. Ale vy si to užijte. Všichni.

    OdpovědětVymazat
  24. Presne! Byt nie je skladisko. Ja som tiez bola vychovavana uplne opacne, takze to sa stale este len ucim, ale v poslednej dobe sa mi dari redukovat:), hlavne po vikendoch poriadam furt nejake cistky, dnes som nazbierala zase jednu tasku do kontajnera a jednu na charitu, som na seba vzdy taka pysna, ked najdem silu niecoho sa zbavit!

    Strasne sa mi paci i to, ze i cez vikend a vobec doma by ludia mali vyzerat pekne a nechodit v najhorsich a vytahanych veciach, pretoze clovek sa citi uplne inak, ked je upraveny a pekny aj pri kazdodennych veciach. Teraz som pocula Lisu Eldridge rozpravat o tom, ako povazuje za vrchol elegancie, ked si niekto na obycajny sobotny shopping vezme dziny, sveter a k tomu sytocervenu, perfektne vykreslenu pusu (btw Belle de Jour nosila do vecierky svoje najlepsie pradlo!). Brutalne to podla mna cloveku posilnuje sebavedomie a lasku k sebe.

    To, ze byt by mal byt priestorom na stretavanie a hostenie priatelov, je moja zatial nenaplnena ambicia - ludia sa podla mna odvykli navstevovat, len tak, na pokec, bez toho, ze by potrebovali nieco oslavovat... Proste len aby spolu pobudli, vykecali sa, bez toho, aby sa museli dohadovat kedy a kde... To je zvlastne, lebo hlavne za sociku a napr este v 90tych rokoch toto bola dost casta vec a je to asi jedna z veci, ktoru milujem na petrzalskych panelakoch, ze tam ludia ziju tak pospolu, ze Ti niekto zazvoni s napecenym kolacom, ze nasa susedka si dvadsat rokov od nas chodi stale poziciavat mlyncek na orechy:) Myslim, ze aj keby jej niekto ponukol vlastny, urcite by ho odmietla, lebo by stratila tu milu zamienku nam vzdy v nedelu zazvonit a vypit s nasimi kavu.
    Je skoda, ze sme si tak odvykli s navzajom potrebovat a zavisiet na sebe.

    OdpovědětVymazat
  25. Pekny clanok. Telku dobrovolne nesledujem uz snad 4 roky, aj ked rodicia kazdy vecer. No ale co sa tyka toho vyzuvania a teplakov ... pre mna je dokonale mat v byte kopec makkych,ale dobre vysavatelnych kobercov, pretoze nieje nic prijemnejsie, ako sa obcas rozvalit na zem. V teplakoch, v pyzame, v comsi makkom. Natiahnut sa, zacvicit si jogu, citat si, alebo sa len tak jasit, ako male deti. Dufam, ze z toho nikdy nevyrastiem, a aj keby som mala byt v spolocnosti najvacsia dáma, tak doma sa budem valat po zemi :D

    OdpovědětVymazat
  26. Dobry clanok, ja to mam tak podobne, mozno este jednoduchsie :D Ked som zil na Slovensku a moj kolega, mozno 5-10 rokov dozadu mi povedal, ze s manzelkou nemaju televizor, (ale mali akvarko, vacsie ako telka :D) tak som si pomyslel ako moze niekto bez tej bedne zit. Dnes po niekolkych rokoch si ani neuvedomujem, ze by som mal podobnu vec vlastnit. A vzdy ked idem k niekomu na navstevu a vidim tam tu vec... ktora je stredo-bodom pozornosti... mam zmiesane pocity, no viac-menej sa mi chce smiat. Drzim palce, len taq dalej ;-)

    OdpovědětVymazat
  27. Svoji identitu clovek nevyresi ani hadrama, ani spolecenskou pozou a ani byteckem. A dokonce ani tim, ze o bytecku napise na blog. Pouze se vytvari iluze, ze tomu tak je. S o to vetsim rachnutim ze to cele posleze sesype jako bytecek z karet.

    OdpovědětVymazat
  28. Bez televize - chápu. Ale bez žehličky? Syntetiku nesnáším, bavlna se žehlit musí. Košile, společenské oblečení....na koncerty pomačkaná nepůjdu. Přezouvání do papučí přichází zároveň s dětmi.

    OdpovědětVymazat
  29. Moc děkuju za tento článek, ktery mě přiměl zkusit couchsurfing. Teď mám u sebe první slečnu. A je to skvělé.

    OdpovědětVymazat
  30. Moc hezký článek. Také uvažuji, že si do svého nově zařizovaného bytu televizi nepořídím. Ostatně jsem o tom také napsal článek http://romankrasa.eu/nepotrebuji-televizi/

    v současné době začíná být televize opravdu zbytečná

    OdpovědětVymazat
  31. teda, na mě je to moc free... bývávala jsem taková asi ještě na škole. Stodovala jsem dvě školy, co mě bavily, obě umělecké, ale pak jsem skočila rovnýma ropustilýma uměleckýma nohama do "běžného" života a tam sem si je krásně zlomila. Práce-byt-práce-byt-práce... postupně sem se začínala stydět před přáteli za neumyté nádobí, chlupatou sedačku od svých milovaných koček, před návštěvou naší maximálně pohodové tchýně sem zuřivě uklízela... a nějak sem v tom zabředla. Teď už vlastně nedělám nic jinýho. A můj sociální život? Z 80% probíhá na facebooku, pak si povídám s manželem, naším půlročním synem... a dětskou doktorkou. Jo, takhle by to být nemělo. Co ovšem chválím a vyloženě bych po tom toužila - nemít dítě (s tím se osobní potřeby posouvají někam krapet jinam...) - je nemít televizi. Páni, to by bylo úžasné. Vzpomínám si - ona to zas tak dlouhá doba neni, sotva tři roky - že když jsme se s manželem seznámili, pobývali jsme v bytě bez televize. Vlastně spíš v pokoji... a krásně jsme si svůj volný čas užívali. Hodně jsme si povídali, dívali se na filmy, na které jsme chtěli, občas přečetli spolu noviny - abychom nebyli úplně out... spolu jsme si užívali snídani, spolu jsme... prostě byli. A pak jsme se sestěhovali dohromady a já přivezla tu svou víc jak metrovou krávu. Když jsem bydlela sama, zapínala jsem ji spíš jen sporadicky... když sem byla nemocná a tak. Vlastně sem skoro vůbec nepoužívala obývák - byla to pro mě a mé návštěvy příliš formální místnost. Normálně jsme vždycky sedli u stolu v kuchyni a drbali a třeba i společně vařili a pili kafe... No, zpátky k té televizi : zkrátka, od té doby, co máme doma funkční televizi si už nepovídáme. Jen tak prohazujeme věty, ale už to není ta "vzájemnost", je to většinou jen pár slov složených do věty, které poukazují na to, že něco je v lednici, něco někde leží, něco v té televizi proběhlo.. Chtěla jsem ji už několikrát vyhodit. Manžel je bohužel televizní fanatik a zřejmě by to mohlo zapříčinit i náš rozvod. Já toho člověka miluju. Když jsme spolu venku, dokážeme se bavit úplně normálně, jako dřív, ale jakmile vejdeme do našeho dvoupokojového bytu, ani se nevysvleče z kabátu a už už běží tu hnusnou černou věc zapnout. Vrčím, vrčím , ale nakonec mi nezbude než to přejít. Jednoduše - pokud svého partnera milujete a chcete s ním trávit společně čas, nepořizujte si televizi. S nábytkem a zbytečnostma to vidím úplně stejně. Máme postel, gauč, vestavnou skříň a dvě malé skříňky v obýváku. Ano, máme ještě jídelní stůl, ale nejsou k němu židle. Slouží jen jako odkládací plocha v naší velké kuchyni s pidi kuchyňskou linkou. Nevyhovuje mi to tak úplně, ale vzhledem k tomu, že se za tři roky už potřetí budu stěhovat, ani to neřešim. Všechno co v bytě máme má smysl. A zbytečné cetky putují přímo k popelnicím...Musím tedy smeknout nad klíčemi pro přátele. To zas bych nemusela. Přecejenom, člověk vede i nějaký ten intimní život a představa, že mi někdo napochoduje do obyváku zrovna při předávání genetických informací s mým nejdražším - to mě moc neláká. A to ubytovávání.. máme -nebo spíš před narozením prcka jsme měli - s přáteli běžně takovou protislužbu - ujel ti vlak? Potřebuješ přespat? OK - jsi vítán. Ale u cizích bych se bála. Mě stačilo vzít párkrát stopaře do auta a už jsem z toho byla nevrlá. Nejvíc v pohodě byli kluci dredatí, co si to šinuli rovnou ze Španělska, smrděli na sto honů, ale byla s nima super cesta. Pak ke mě ale sedl taky jeden povedený páreček, holka ke mě, kluk za mě a chovali se dost divně... byla sem ráda, že sem je mohla po pěti kilometrech vysadit... No prostě - to bych asi moc nedala. Závěrem bych mohla říci, že tvou filozofii bydlení v podstatě sdílim, jen jsem možná starší, možná unavenější a možná sem jenom přišla o fantazii a tak se ze mě stala máma hospodyně, která 4 dny v týdnu žehlí,5 dní v týdnu vytírá a 7 dní v týdnu vaří - dvakrát denně
    S pozdravem
    bleberry

    OdpovědětVymazat
  32. Zrovna se stěhuji k příteli, takže po přečtení tohoto článku mu určitě něco z Tvého článku předám :) On rád hlídá, aby se sem tam neobjevil nějaký flek na stole, či drobek na zemi a už vůbec se nesmí nic otřít o zeď. Vůbec si byt neužívá, jen se bojí, aby si ho nezničil :)) Je super, že si svůj byt užíváš. Domov by měl být relax a útočiště a ne povinnost a práce. Sice klíče od bytu bych nedala jen tak někomu, to je pro můj způsob života až moc velké dobrodružství :) a dle fotografií domovinu chválím a tleskám za život bez telky! ;)

    OdpovědětVymazat
  33. Super článek! Alespoň mám konečně argumenty pro přítelkyni... je zcela normální a prospěšné nevlastnit záclony a obývák zasypaný námořním kontejnerem tretek a serepetiček. Televize u nás běží jako zvuková kulisa. Nevíme, co tam běží... Občas si pustíme film, který chceme vidět. Jinak si u nás televize v podstatě žije vlastním životem. Automaticky se sama ráno zapíná a večer vypíná. A elektroměr se točí... točí... točí dál.

    OdpovědětVymazat
  34. Hezký článek. Ráda bych také doma chodila ve "venkovním" oblečení, ale jak začnu vařit, tak se hrozně zasviním a nepomáhá mi ani zástěra. Poraď te mi nějaké figle.

    OdpovědětVymazat

© #FF69B4 Panda
Maira Gall