Letní čtenářské radosti

Řekla jsem si, že budu přes léto hodně číst. Na to, že je konec srpna, teda nic moc. Vlastně celkem trága. Rozečetla jsem asi 20 knížek, ale jen některé jsem dotáhla do konce. Mám ze všeho pocit takové... obyčejnosti. (Někdy je obyčejnost nádherná a já na ni koukám a jsem ohromená, ale pak je ta druhá obyčejnost, u které si říkám, že zůstat ta knížka strom, udělá líp.) Nicméně těchhle šest  letních odpočinkových příběhů doporučím dál ráda.


Od Payna čtu vše, co vydá, mám toho staříka ráda. Je to úplně jednoduché, zábavné čtení. Pokud si chcete odpočinout u nenáročné milé knihy, u které se občas zasmějete, sáhněte po Nestydatých plavkách. Je o zhýčkaném synáčkovi, který je otcem poslán do firmy zesnulého strýčka, aby vyvedl továrnu na plavky nadměrných velikostí z průšvihu. A tak mezi volánkami skrývajícími celulitidu a strie a nabíranými podprsenkami o velikosti basketbalového míče můžete pozorovat, jak se Colm sžívá s malým zapadlým městem, jeho hospodyní a všemi pravidly 50. let západního pobřeží USA.


Když jsem si s sebou vzala na chalupu knížku Do tmy, ještě jsem nevěděla, jak s ní budou souznět. Popis vesnice, maloměstského přemýšlení i přírody mi bral slova z úst. Anna Bolavá je celá napsaná mezi řádky. Je ze začátku velmi pomalá, popisy sběru bylin a vesnice jsou v některých částech příliš zdlouhavé, ale trvá jen chvíli, než vám dojde, že o ně vlastně vůbec nejde. Nepokoj a drama, které cítíte od prvních pár stran pod nánosem bylinek a rostlin, vás nutí číst dál. A samozřejmě se to postupně přehoupne, takže si na své přijdou i čtenáři, kteří chtějí trochu víc dramatu a záhad.


Těžko uvěřit, že je to Vieweghova 28. kniha. Třináct povídek se motá kolem partnerského soužití, rozvodu, podvádění, manželství a ztráty paměti. Je to většinou smutné čtení. Napsané s optimistickým nadhledem. Oskar je zpět, jen je zlomený, zmatený a nešťastný. Problémy s pamětí a fyzickou kondicí prostupují celou knihou. I kdyby je ale nezažíval v povídkách sám Oskar, stejně bych ty řádky četla se stejným údivem, a říkala si, jak je vlastně neuvěřitelné, že po tom, co se Vieweghovi stalo, zase píše, píše takhle, a já se u toho směju, zastavuji se a říkám si: wow, on je zpátky ve hře.


Skvělá kniha, a ten podtitul je nádherný: Vášeň s následky. Ženy čtou jinak: čteme jiné knihy, chceme jiné příběhy i hrdiny. Naše cesta ke čtení byla delší než ta mužská, nemluvě o cestě k psaní. Kdo jsou ženy, které se vždy motaly kolem knih, předčítačky, spisovatelky, slavné čtenářky, knihkupkyně, tiskařky? Které byly první, nejvýraznější, nejradikálnější, nejpřínosnější, nebo které tam prostě jen byly? Víte, že autorské čtení bylo "vynalezeno"? Počtete si o všem od prvních krůčků ženské čtenářské emancipace až po rozbor 50 odstínů šedi. Nebojte se ale nudného encyklopedického tónu, Stefan Bollmann spíše vypráví jeden dlouhý zajímavý příběh, do kterého občas přimotá nějaká data.


Konečně jsem dostala k nové knížce od Murakamiho. Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování. Přečetla jsem ji za den. Cukuru je další nehybná pasivní postava, kterou z procházení životem vytrhne až moudrá a krásná Saru. Opětuje jeho city, ale pro vztah má podmínku: Cukuru si musí vyřešit minulost. A tak společně zjišťujete, proč ho před několika lety jeho 4 přátelé najednou bez vysvětlení odstřihli a proč je a není dobré být barevný. Mohla by to být detektivka, ale není. Moudrá myšlenka: vrah není pouze ten, co vraždí, k vraždě bližních jsme přispěli svou troškou všichni.


Smála jsem se. Leskly se mi oči. Culila jsem se. Jednoduché, milé, hezké čtení. Malou Millie nechá maminka, zdrcena smrtí manžela, v obchoďáku. Millie se společně se dvěma přáteli rozhodne, že mámu najde, a tak se s dvaaosmdesátiletou Agathou Panthou a stařičkým písařem Karlem vydá na cestu. Brooke Davisová vypráví příběh dětskýma očima Millie, proto se text může zdát místy dětinský, příliš naivní nebo násilně dojemný. Jenomže to k tomu asi patří. I přesto je pro mě příběh Millie, malé dámy, která si vede svůj seznam mrtvých tvorů, příběh stejně něžně trapný jako je například Malá Miss Sunshine. A tu já zbožňuju.



7 komentářů

  1. Ženy a knihy musím mať! A nového Murakamiho mám doma už pár mesiacov a teším sa naňho, ale ešte naňho nejak neprišiel čas :)

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za tenhle soupis. Murakamiho mám čerstvě na poličce, čeká, až na něj přijde řada :)

    OdpovědětVymazat
  3. stratení a nájdení, ako u nás v slovenčine vyšla, je krásna kniha. veľmi pekný, pre mňa aj smtný príbeh,ale prečítala som ju na jeden dych! :)

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj,ja za cele prazdniny prectela jen 7 knih,nebyl proste cas :/.Minuly rok jsem si vedla denik a pri souctu jsem precetla vice nez 10 tis. stran :D.A diky za tipy co cist :))

    OdpovědětVymazat
  5. na tvém blogu jsem poprvé, alehrozně mne zaujal!

    OdpovědětVymazat
  6. Nestydate plavky byla prvni kniha od Payne, kterou jsem cetla a uz mam koupenou dalsi, skvela oddychovka :)

    OdpovědětVymazat

© #FF69B4 Panda
Maira Gall