Něco o Simbě

Mám skvělého psa. Ne kvůli tomu, že má vlastní hashtag na Instagramu a dvoustrany v Ženě a život a v Instinktu. Ani kvůli tomu, že ho lidé poznávají na ulici. Když máte psa, máte radost z menších věcí: například že na něj zavoláte a on přiběhne (a někdo to viděl!!) a že když zařvete přes celou Stromovku, to hovno nedožere. Každý den se psem slavíte svá malá vítězství.


Simba je labradorský retrívr. Je to fena, ale má klučičí jméno pro kočku. Když jsem to jméno před 9 lety vybírala, řekla bych vám, že Simba znamená ve svahilštině lev, lvíče. Teď jen přitakávám: Ano, jmenuje se podle Lvího krále. Ať tak či tak, Lví král je super tahák na děti a nějaké to dítě na vaší straně se vždycky hodí.

Simba je celkem velký pes. Asi poprvé mi to došlo, když naše tchajwanské couchsurfařky odmítly vstoupit do bytu s křikem: Oh! Super-big-chihuahua! Většina našich couchsurfařů má z psů kulturní šok. Nechápou, že po českých ulicích chodí tolik lidí se psy, a už vůbec nechápou, že si je zrovna vedete do práce, nebo s sebou do kavárny. Když jednou v kavárně dostala nejdřív Simba misku s vodou a až pak se číšník zeptal, co si přejeme k pití my, moje japonské couchsurfaře málem odvezli.



Simba je pro ně léčba šokem: chodí se mnou často na schůzky - po kavárnách, do coworků i ke klientům. Je naučená.  Jakmile si sednu a objednám si, Simba počká, jestli to náhodou není jídlo, a pokud ne, tak mi u nohou usne. Je to taková winwin situace: ona celej den cupitá po městě s pravidelnými přestávkami na spaní + není sama doma a já mám icebreaker na prvních 10 minut rozhovoru.

Když jsem si ji pořídila, chtěla jsem ji po 3 dnech vrátit. Pamatuju si, že mi hlavou znělo: To už se nikdy nevyspím? To sežere fakt všechno, na co přijde? V žádném díle Lassie ani Bílého tesáka neříkali, že před natáčením toho psa 10 let cvičili a že ani u jednoho se to nepovedlo, a tak to natáčeli s pěti různýma kóliema! Jednoduše řečeno: byla jsem au-pair novorozených dvojčat, ale malá Simba mi dala víc práce.

Když si někdo kolem mě koupí psa, neptám se, jakou si koupil rasu, ale proč si psa koupil. Všichni máme nějaký důvod a málokdy to je jen to, že se nám líbí kokršpanělé. Já jsem se v Praze tenkrát cítila sama. Chtěla jsem, abych večer slyšela někoho dýchat, abych se nebála večer v parku, ale aby zároveň nebyl pes už tak velký, že bych ho v případě nouze neuměla fyzicky zpacifikovat sama. A nechtěla jsem nic, na co bych mohla v noci omylem šlápnout. 

Pak si to přivezete domů, je to roztomilé, krásné, ale dělá si to úplně, co chce, kouše to, čůrá to a večer to kňučí a chce to za vámi do postele. Ale vy jste neoblomní, protože znáte ty vaše kamarády, kteří mají doma tu nevychovanou, chlupatou, uslintanou obludu, která může všechno a šikanuje půlku rodiny. Tak začnete chodit na cvičák, trénovat a plánujete se svým psem světlou výstavní budoucnost se spoustou složených zkoušek, metálů a ocenění. 

A pak se to někde po cestě zvrtne v tohle:






A vy si řeknete, že spolu budete prostě spokojeně žít a necháte to všechno bejt. Běhat v lese může i bez podzimních zkoušek, a že je krásná, snad vidim. Ne. Teď Simba ráno vyspává dýl než my a je z ní takovej ten klidnej pes pro slepce, co ho jen tak něco nevzruší. (Kromě jídla.) Už máme mezi sebou to napojení: stačí se na sebe podívat a víme, kdo má jít na místo a kdo co posral.

Jakej pán, takovej pes, se říká. Žádné jiné pořekadlo na světě není tak pravdivé. Labrouš chce bejt s váma, je živej, rozvernej, chytrej, flegmatickej a vychcanej. A všechno, ale naprosto všechno, sežere. Simba nejí jen citron a zázvor. Před dvěma rokama jsme skončili na veterině, protože sežrala ropuchu. Není to pes k baráku na hlídání. Je super k dětem. Když už Simbu nějaké dítě hrozně moc rozčílí, Simba se zvedne a odejde. Jak říkám, celá já.


Občas potkávám lidi, kteří se mě ptají: Tak velkého psa máte v paneláku? Není to týrání? Načež vždycky ráda říkávám: Ty jo, a vy mi přijdete ještě větší než ona! Nevadí vaší ženě vás mít v bytě?

Než si koupíte psa, udělejte jednu důležitou věc: Vdejte se za veterináře. Ani svému drogovému dealerovi totiž nezaplatíte tolik, co svému veterináři. My se Simbou budeme mít na vile našeho veterináře jednou pamětní desku. Co mi tenkrát taky nikdo neřekl: o psa se lépe stará ve dvou.


Je nutné mít na něj aspoň 3 hodiny času denně. Nejde o to koupit si psa, až na něj budu mít čas. Čas nebudeme mít nikdy.  Jde o to udělat si na něj čas. A jednou za pár týdnů, ve dnech, kdy to fakt nejde, např. když několik dní za sebou školím, nebo mám nějaký brutální deadline nebo jsem nemocná, zajistím Simbě náhradní program: jdou s ní kamarádi, jede někam na víkend nebo přijde dogwalker a jdou spolu blbnout do parku.

Podle mě je pro freelancera pes prostě nutnost. Simba dává mému dnu řád, donutí mě hýbat se, socializuje mě, učí mě radovat se z maličkostí, olízne mi slzy, když pláču, a připomíná mi, že svět není jen o sezení u kompu. Ano, uznávám, na většinu z těch věcí stačí sebedisciplína, ale pro všechny, kteří ji stejně jako já nemají, je vhodný pes.

Já Simbě na oplátku připomínám, že svět není jen o žrádle.




Mám skvělého psa. Ne kvůli tomu, že má vlastní hashtag na Instagramu. Ale kvůli tomu, že i když vím, že by mě prodala za 3 granule, vděčím jí za to, že mi změnila život. 

P.S.:
Tenhle článek jsem napsala pro Annonci, která tento týden spustila kampaň proti psím množírnám, proto ho můžete najít i u nich na blogu. Pokud přemýšlíte, že si nějakou Simbu taky pořídíte, mrkněte na jejich web, poradí vám, jak na to. :)

22 komentářů

  1. Krásně vtipný článek. Nasmála jsem se. :D Simba je poklad. :)
    Find joy in the ordinary

    OdpovědětVymazat
  2. Moc hezky napsané :) Psa jsme měli a bylo to super, doufám, že jednou si nějakého pořídím zas :)

    OdpovědětVymazat
  3. Smiala som sa nahlas a dlho, lebo:
    áno, áno, áno, áno, ......
    ...u nás až na tie slzy, keď som smutná a fňuknem (dúfam, že slovenský frajer preloží-škytnu?), odchádza a prichádza kocúr, ktorý zbožňuje muža a sleduje si ma, keď sme mali králika bol nablízku on, keď ...no už keď je dobre, slzy mi príde poolizovať:-)
    Dohovárame sa očami a má rada, keď jej vysvetľujem celými vetami, je nalezenec a nemá rada povely a rev.
    :-)

    OdpovědětVymazat
  4. To všechno znám! :D Upřímně jsem se zasmála a to jsem potřebovala... děkuji!

    OdpovědětVymazat
  5. Už takhle jsem nalomená, že si psa pořídím a teď už jsem naprosto rozhodnutá :D Opravdu skvělý článek :) Já měla pejska 15 let...od narození a doteď mi tak moc chybí, že se bojím, že už žádný jiný pro mě nebude tak skvělý...

    OdpovědětVymazat
  6. Jé a nebyl by článek o dog friendly kavárnách a restauracích? Díky...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Holky, mě v Praze zatím vyhodili jen z Kabinetu, jinak může všude. :)

      Konkrétně jsem s ní často v OukyDouky, Liberálu, Café Jedna, Bistro 8, Nacafe, Do větru, Kafka snob food a myslím, že jsou v pohodě i v Colore, Louvru, Café Neudstadt, Mistralu, La Bottega Tusarova, Slávii ... spíš je těžké najít místa, kam nesmí. :)

      Vymazat
    2. Já se zatím se svým psem přesvědčuju, že čím lepší restaurace, tím menší problém pes je. Naopak mě nejčastěji nepustí do úplných pajzlů.
      Například do Břevnovského kláštera problém nebyl, ale do nádražky v Pardubicích, kde lepila podlaha to bylo nemyslitelné.

      Vymazat
  7. to je krásný vyznání!
    už dlouho uvažujeme, že si pořídíme psa...

    OdpovědětVymazat
  8. Nejlepší popis našeho života s labradorem! Můžu potvrdit všechno do puntíku. Když jsme si Cafizu přinesli, chodila po ulici běžně s jazykem na zemi, musela ochutnat VŠECHNO - pneumatiky, pampelišky, celý krmítko pro ptáčky... Samozřejmě už jsme naší veterinářce zasponzorovali minimálně jednu hodně hezkou dovolenou. Spíš dvě. Ale i když jsem ten dnešní závod v parku nestihla a ona ten lanýž sežrala, je to ten nejlepší parťák na světě!

    OdpovědětVymazat
  9. To je tak nádherně napsáno :) Život bez psů si už dneska neumím vůbec představit. Kdybych je neměla, nejspíš bych přestala vycházet, hnila bych a vedla pouze virtuální život, protože knihy a jídlo mi přivezou až domů. Je to smutný, ale přesně to by se stalo.

    OdpovědětVymazat
  10. Nádhera!❤️navštívte aj náš blog. Verím, že vás niečo zaujme http://www.waveofreality.com/

    OdpovědětVymazat
  11. Protože znám Simbouše osobně, připojím se k vyznání - pes, který vás chytne za srdce a změní vám život.

    OdpovědětVymazat
  12. Skvělý článek! Vážně! Pejskař jsem od malička, nevím už ani jaké to je byt bez psího parťáka. Jinak bych se asi nedostala ani ven, ale když se na me podívá a me se faaaakt nechce... To se nedá! Uz mi jen chybí brát ji s sebou do práce, to by byla vážně šťastná, kdyby mohla být celý den se mnou...:) Simbu bych brala taky, jsou to totiž skvělé povahy. A co koupání? Pamatuju tety fenka zdrhala jen ucítila vodu... I když to bylo bahno... Když jsme jí měli doma na hlídání, koupali jsme ji ob den...:D

    OdpovědětVymazat
  13. skvělý, skvělý, tohle je tak krásně čte!
    quietus.blog.cz

    OdpovědětVymazat
  14. Haha, opravdu výbornej článek!:D Lajka píše taky svoje storky, ale musím uznat, že má ještě co dohánět...A kdyby se Simba chtěla s Lajkou skamarádit, najde ji tady ;-)
    www.vrteti-psem.cz

    Ať má krásnej psí den!

    OdpovědětVymazat
  15. Mám doma šteňa z krabice, náhodnú križovatku labradora, amerického stafford teriéra a beagla. a všetko z článku sa na neho hodí. je neuveriteľné pozorovať ho pri stretnutí so psami. ako sa prejavuje jeho dedičstvo (žravosť a priateľskosť labradora, tvrdohlavosť a výdrž stafforda, stopovací inštinkt beagla). Má päť mesiacov a už sme boli dvakrát u veterinára kvôli zožratému cudziemu objektu (igelitový sáčok a obal z taveného syra). a posledné vety to úplne vystihli - predal by ma za tri granule a niekedy mu stačí, že mu ľudia venujú pozornost. miluje spoločnosť. :) vďaka za príjemné čítanie, za tú úprimnosť, život so psom nie je vždy ľahký, ale už by som nemenila.

    OdpovědětVymazat
  16. Moc hezký článek :-)
    Já u našich pravidelně rozmazluju mého nejlepšího psího kamoše Čendu. A doma s náma bydlí kočič Tykoš. A za oba bych dýchala :-)
    Bebe

    OdpovědětVymazat
  17. Máme také zlatou labradorku Loty a ta sežere i citrón! Jen syrová brokolice ji nenadchla :) Jinak nechá naše roční dítě, aby se jí šťouralo v oku i tahalo za kůži na čumáku a všechno bez hnutí, pouze se zoufalým pohledem protrpí. Náš druhý pes, kříženec, je podstatně méně trpělivý a zvedá se pryč jen se dítě přiblíží :) Život bez psa (ehm, psů) si už neumím představit a jsem ráda, že moje dítě bude v této smečce vyrůstat. Jo a díky chlupem zamořeným prostředím a neustálým psím pusám je naše dítě zdravé jako žádné jiné! Pes je ideální na budování imunity. Akorát já už bych si tedy psa nikdy "nekoupila". Nekupujte, adoptujte, útulky jsou plné super kámošů! www.hadejmatildo.cz

    OdpovědětVymazat

© #FF69B4 Panda
Maira Gall